Historie výzkumu kmenových buněk

Miliony lidí na celém světě trpí poruchami zdraví, které jsou výsledkem poškození některých specializovaných buněk jako například buněk srdečního svalu při infarktu, nervových buněk mozku při Parkinsonově či Alzheimerově chorobě, buněk slinivky břišní při diabetu a dalších.

Zdá se, že současná medicína má šanci dostat do ruky zcela unikátní nástroj k nápravě těchto závažných poruch. Nástrojem jsou buňky, pro něž je typický enormní potenciál dávat vzniknout v zásadě libovolnému specializovanému buněčnému typu.

Tyto unikátní buňky se označují jako buňky kmenové a jejich zdroj lze nalézt nejen ve vyvíjejícím se zárodku, ale také ve speciálních oblastech tkání a orgánů dospělého člověka.

Výzkum kmenových buněk není zcela nový. Poznatky vedoucí k buněčným terapiím věda získává již od 50. - 60. let, kdy se vědci naučili buněčné kultury rozmnožovat. Postupně přicházeli mnohé další objevy, např. objev růstových faktorů ( za který byla udělena Nobelova cena ),  poznatky o embryogenezi, možnost pěstovat embryonální buňky mimo embryo atd. V poslední době přibylo velmi důležité zjištění, že v mozku mohou nové nervové buňky vznikat celý život (i když v malém množství), že tedy jejich počet při narození není definitivní, jak se dlouhou doby myslelo.

Tento objev otevírá celou řadu dalších otázek – např. o možném využití kmenových buněk v mozku dospělých jedinců, o stimulaci větší produkce nových nervových buněk (neurogeneze), směrování jejich vývoje atd.

Historie výzkumu kmenových buněk (PDF - 474 kB)