Druhá polovina 20. století

V průběhu druhé poloviny 20. století pokračoval intenzivní výzkum kmenových buněk, vědci a výzkumné laboratoře po celém světě se snažili zejména o rozluštění potenciální schopnosti těchto specializovaných buněk v medicíně. Vědci objevili, že potenciálně největší význam mají kmenové buňky pocházející z časných embryí (viz obrázek).

Linie embryonálních kmenových buněk jsou ustaveny převedením buněk embryoblastu (anglicky ICM) do in vitro podmínek a jejich další kultivací.

Nejdříve se podařilo izolovat kmenové buňky ze zvířat a až o několik let později byly izolovány lidské embryonální kmenové buňky (human embryonic stem cells – hESCs).  Kmenové buňky  získané z časných embryí byly použity v řadě experimentů, mimo jiné také k pokusům o léčení některých závažných onemocnění.

V průběhu 80. a 90. let 20. století zaznamenala věda také obrovský rozvoj v biotechnologii, což následně vedlo k dalšímu pokroku ve výzkumu kmenových buněk. Technika se zaměřením na úpravu genetického materiálu a metod pro růst buněk v laboratořích otevřela dveře zejména pro výzkum hESCs. Do výzkumu hESCs byly vkládány velké naděje. Zároveň to však, zejména ve Spojených státech, vzbudilo intenzivní veřejnou diskusi, která posléze vedla až k zákazu takovýto výzkum podporovat z federálních prostředků. To vedlo k tomu, že vědci, kteří v přínos takového výzkumu věřili, hledali prostředky jinde než u státu. Získat peníze potřebné k výzkumu jinak než z federálních prostředků bylo poměrně složité, výzkum kmenových buněk ve Spojených státech tedy na nějaký čas stagnoval.