Výzkum na začátku 21. století

Během začátku 21. století výrazně vzrostlo množství článků publikovaných ve vědeckých časopisech týkajících se kmenových buněk a jejich potenciálního využití v medicíně,  zejména dospělých kmenových buněk. Využitím dospělých kmenových buněk by se smazaly některé etické a morální problémy, které provází výzkum embryonálních kmenových buněk.

V roce 2001 byla ve Velké Británii (jako v první zemi vůbec) povolena legalizace klonování lidských embryí pro získávání kmenových buněk. Zákon však stanovoval, že se blastocysty  musí zničit do věku 14 dní. Americké společnosti Advanced Cell Technology Inc. se v listopadu 2001 podařilo poprvé naklonovat lidské embryo k lékařským účelům. Američtí vědci použili metodu zvanou partenogeneze (vývoj vajíček bez přidání genetického materiálu z buněk spermie až do stadia dospělých jedinců), doslova "panenské početí". Ve stejném roce se administrativa bývalého amerického prezidenta Bushe stavěla proti financování výzkumu kmenových buněk, při kterých docházelo ke zničení lidského zárodku.

O rok později, v roce 2002, způsobila v souvislosti s kmenovými buňkami obrovský rozruch americká bioložka Catherine Verfaillieová, která popsala typ dospělých kmenových buněk z kostní dřeně. Tyto buňky se podle Verfaillieové mohou proměnit  na jakýkoli ze všech 230 typů buněk dospělého savčího těla. Vzklíčilo tak semínko naděje, že by se dalo nemocnému odebrat buňky kostní dřeně a vypěstovat z nich v laboratoři prakticky jakýkoli typ buněk použitelný pro léčbu.  Imunitní systém pacienta by tyto buňky neodmítal, protože by je rozpoznal jako vlastní. Do té doby byla schopnost diferencovat se na jakýkoli typ buněk připisovaná jen kmenovým buňkám vypěstovaným z velmi raných zárodků tj. z embryonálních kmenových buněk. Verfaillieová objevila v kostní dřeni tzv. multipotentní dospělé progenitorové buňky. Ty nabízely východisko v tom, že by je lékaři mohli každému pacientovi odebrat a vypěstovat mu z nich náhradu za buňky v tkáních a orgánech poničených chorobou nebo poraněním. Mnoho vědců z různých laboratoří se snažilo výsledky průlomových experimentů zopakovat, ale nikomu z nich se to nepodařilo. O něco později se v jejím výzkumu prokázala řada nesrovnalostí. Ukázalo se, že šest diagramů z publikace Nature byla zcela totožná s diagramy v článku Experimental Hematology, i když měly popisovat vlastnosti jiných buněk. Ve stejném roce výzkumníci na University of Minnesota Medical School ukázali, že dospělé somatické kmenové buňky, o kterých se předtím myslelo, že mají velmi omezenou schopnost specializace, se mohou diferencovat za určitých okolností do jiných buněčných typů, jako  nervové nebo  krevní buňky.

V roce 2003 byla ve Velké Británii založena UK Stem Cell Bank – první evropská banka kmenových buněk. Linie embryonálních kmenových buněk  jsou uchovávané zmrazené v tekutém dusíku. Ve stejném roce vytvořili vědci (londýnská King College) svou první linii lidských embryonálních kmenových buněk. V roce 2003 také vyšla publikace týmu amerického biologa Geralda Schattena, která dokazovala, že při odstraňování jaderné dědičné informace z vajíčka určeného ke klonování mizí u primátů zároveň i bílkoviny nutné pro další zdárný vývoj zárodku. Vytvořená opičí embrya díky tomu svou dědičnou informaci dělí mezi nově vznikající buňky s mnoha chybami. O něco později vědec Mitalipov prokázal, že u makaka se lze těmto problémům vyhnout. V roce 2003 také Dr. Songao Shi z Dental Biology Unit a National Institute of Health identifikoval dospělé kmenové buňky v primárním mléčném chrupu. Objevené progenitorové buňky zahrnovaly adipocyty, osteoblasty, chondrocyty a mesenchymové kmenové buňky. Tyto typy buněk jsou všechny zkoumány pro svoji schopnost terapeutického využití při některých srdečních onemocněních a většiny nervových degenerativních chorobách jako Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba a poranění míchy. Dětský mléčný chrup je uskutečnitelnou, etickou a morálně nekontroverzní alternativní možností zisku kmenových buněk.

Klonované embryo ve stádiu osmi buněk

Rok 2004 byl významný zejména v souvislosti s  terapeutickým klonováním (viz obrázek). Jihokorejští vědci pod vedením Woo Suk Hwanga prohlašovali, že vyprodukovali první lidskou embryonální kmenovou buněčnou linii z neoplodněného lidského vajíčka. Linie však byla nakonec ukázána jako nepoužitelná a Woo Suk Hwang byl usvědčen z vědeckých podvodů. Velký mezinárodní skandál zanechal ve veřejnosti pochybnosti a nedůvěru ve vědeckou společnost. Tým amerických vědců vedený Shoukratem Mitalipovem z Oregonského národního centra pro výzkum primátů vnesl jádra opičích buněk do 304 vajíček zbavených vlastní jaderné dědičné informace. Z těchto vajíček tak získal 35 embryí, která dosáhla stádia vhodného pro tvorbu embryonálních kmenových buněk. Z nich se podařilo získat dvě linie těchto buněk. Poprvé tak byl ověřen princip terapeutického klonování u primátů (BYRNE J.A., et al., 2007). Terapeutické klonování se tímto objevem posunulo vpřed,  přestalo být u primátů hypotetickou možností a mezinárodní soutěžení ve vývoji nových terapií dostalo nové obrátky.

Ve stejném roce se ISCF (International stem cell forum)  začalo zabývat etikou a předpisy týkající se výzkumu kmenových buněk. Pokusy na terapeutickém klonování s lidskými buňkami zahájila britská bioložka Mary Herbertová z Univerzity v Newcastlu ve spolupráci s Mitalipovem.

V roce 2005 byla v Soulu otevřena banka kmenových buněk pro vytváření a dodávání nových linií kmenových buněk. Zakládání kmenových bank způsobilo velký ohlas z řady veřejnosti dalšími etickými otázkami. Jedna strana viděla v zakládání kmenových bank  spíše naději  a další rozvoj, druhá strana se k problematice stavěla spíše negativně. Ve stejném roce vědci na Kingston University v Anglii prohlašovali, že našli novou skupinu kmenových buněk. Tyto buňky byly nazvané embryonální kmenové buňky pupečníkové krve.  Vědci prohlašovali, že tyto kmenové buňky mají schopnost diferenciace do více buněčných typů než dospělé kmenové buňky, skýtají tedy větší možnosti uplatnění v buněčné terapii.