Jana Křížová - Proč příběhy pomoci

Přijíždím obvykle po osmé hodině ráno k budově Ústavu experimentální medicíny Akademie věd v Praze - Krči, kde máme kancelář a sídlo a kde se také věnuji práci pro sdružení.

 

Během dne zazvoní mnohokrát telefon a na druhé straně se ozve hlas, patřící rodičům, manželce, dceři, tchánovi či kamarádce a všechny hlasy spojuje to samé - chtějí pomoci „svému“ pacientovi, někomu blízkému, kdo onemocněl či se zranil. Úrazy mozku či míchy, Alzheimerova, Parkinsonova choroba, cukrovka a diabetická noha, roztroušená skleróza, důsledky autonehod a další diagnózy nemocí jsou důvodem, proč lidé hledají pomoc všude tam, kde je alespoň nějaká naděje.

 

Někdy však pomůže i vysvětlení nemoci, lékařská expertíza či rada, jak dál postupovat. Většinou je však situace složitější - v regenerativní medicíně dochází sice každým dnem k pokrokům ve výzkumu, tiskové agentury přináší zprávy o nových výsledcích, ale ani věda není, bohužel, všemocná. Máme radost, když se podaří pacientovi aplikovat léčbu a ještě větší radost máme, když pomůže, třeba trochu, navíc každý pacient reaguje jinak a slůvko „trochu“ je relativní, pro vozíčkáře může být i trochu hodně..někdy však pomoci nejde a často pak sedím v kanceláři a mívám slzy v očích a snažím se alespoň pár slovy povzbudit ten smutný hlas na druhé straně telefonu..
Jaký to má smysl, ptáte se? Věřím zkrátka v to, že pomohu-li já zde, tak někdo úplně jiný pomůže zase někdy mně, třeba úplně jinde a jindy a třeba někomu mně blízkému…

 

Jak se zdá, podobnou myšlenku se mnou sdílí i mnoho dalších osobností, které se rozhodli nám pomáhat s podporou výzkumu a vědy.

 

Děkujeme všem. Jana Voláková Křížová